Pro martinu 67 a LadMa .
Nevím sice, jaké jsou současné trendy v
pěstování kaktusů, ale možná pomůže postup, jak jsem je pěstoval já, před 30 roky.
Měl jsem asi 200 ks
kaktusů různého stáří, od odrostlých semenáčků po dospělé,
kvetoucí exempláře. Pěstoval jsem je
hydroponicky, ve směsi drti z
antuky a hrubého
křemičitého písku, velikost zrn asi ve velikosti zrnka rýže nebo čočky, v plastových kelímcích, které byly v plastových miskách, hlubokých 5 - 8 cm, které se daly koupit v prodejnách pro fotografy.
Antuková drť i písek musí být dokonale proprané, aby neobsahovaly prach.
Kaktusy se přesazují nejlépe na jaře, než začne vegetace. Že kaktus začal vegetovat, se pozná podle jasně zeleného středu a vyrážejících jemných světlých ostnů. V této době je vhodné kaktusy ( jsou-li zasazené ve výše jmenovaném substrátu ) prolít teplou vodou, o teplotě kolem 35 - 38° C. Pokud mají v pořádku kořeny, tato teplá sprcha je "naladí" k růstu. Exemplářům, které nevykazují známky počínající vegetace, je třeba zkontrolovat kořeny. Nejsou-li v pořádku, je třeba je zakrátit až do zdravé části a nechat v suchu a teple, až se vytvoří kořínky nové. Někdy je nutné kořeny zcela odstranit nebo dokonce seříznout celou spodní část, řeznou ránu zasypat práškovým dřevěným uhlím a počkat, až se ( opět zcela na suchu a v teple ) vytvoří kořínky nové. Pak teprve zasadit.
Kaktusy, které začaly vegetovat, je třeba chránit před ostrým jarním sluncem. Jsou-li
ve skleníčku, zastínit stínovkami, jsou-li za oknem, přikrýt novinami nebo jiným papírem a postupně zvykat na slunce. Kolem 20. května jsem kaktusy vyvezl na zahradu do
pařeniště, skla pařeniště byla zčásti zabílená kvůli utlumení slunečního záření.
Je-li slunečno, je třeba větrat, aspoň po první dva týdny na noc zakrývat, ráno opět pařeniště ( nebo skleníček ) vyvětrat.
Od začátku června do konce září byly kaktusy ve zcela odkrytém pařeništi , vystavené dešťům a plnému slunci. Zhruba 1x za 10 dnů až dva týdny jsem je zalil hnojivým roztokem. Koncem září jsem je opět začal částečně zakrývat, aby do nich nepršelo, ovšem ale za stále otevřeného větrání. Podzimní chladna a mlhy způsobují, že kaktusy dobře vyzrávají, jejich tělo se zpevňuje a jsou dobře připravené na zimu. Pěstební substrát by měl být vyschlý - to kořenům nevadí, pokud jsou pak
kaktusy v chladu a
v suchu.
Koncem října, za suchého počasí a před příchodem prvních mrazíků, je třeba kaktusy přemístit do suché, chladné místnosti. Pokud byly dobře připravené, podle předchozího odstavce, mohou být přezimovány v úplné tmě. Kdo má menší množství kaktusů, může je jednotlivě zabalit do novin, a strčit třeba do krabice. Zdůrazňuji ale, že místnost, kde jsou kaktusy přezimovány, musí být suchá a teplota by neměla přesáhnout 10° C. Kaktusy by v zimě,kdy je nedostatek světla, vůbec neměly vegetovat - jinak se, lidově řečeno, "táhnou za světlem" a výsledkem jsou pak zdeformované, hruškovité exempláře, které je lepší vyhodit. Jejich záchrana bývá zdlouhavá a nejistá.
Já jsem tehdy bydlel v bytě IV. kategorie, s lokálním vytápěním, kaktusy jsem přezimoval v ložnici, kde se netopilo, na skříni, při teplotě do 10° C. Byl jsem tehdy ovšem mnohem mladší, takže mi to nevadilo.
Je samozřejmostí, že po celý rok sledujeme zdravotní stav každého exempláře, není-li napaden nějakým škůdcem, např. vlnatkou. Najdeme-li vlnatku, červce nebo jiné podobné škůdce, okamžitě zasáhneme - kaktus je vhodné potřít štětečkem, namočeným ve směsi alkoholu a vody v poměru 1:1, nechat oschnout a následně vykoupat ( osprchovat ) vlažnou vodou. Za týden zkontrolovat a podle nutnosti postup zopakovat.
Rovněž je vhodné,
kaktusy zakoupené nebo získané jako dárek, uložit zvlášť - do "karantény", sledovat jejich zdravotní stav a k ostatním kaktusům zařadit teprve, jsme- li si jisti, že jsou bez závad a škůdců.
Pěstitelům, kteří mají skleník, který přes zimu částečně vytápějí ( "temperují"), samozřejmě jakékoliv stěhování odpadá. Tam je nutné sledovat teploty, jak venkovní, tak uvnitř skleníku a podle potřeby a nutnosti buď přitopit nebo vyvětrat.